Petržel se v mnoha zemích tradičně používá jako léčivá rostlina. Bylina je bohatá na druhotné rostlinné látky a nabízí mnohem víc, než být jen ozdobou na okraji talíře. Proto se od nynějška mimořádně vyplatí jíst petržel častěji.

Petržel byla ve starověku oblíbená léčivá bylina

Petržel nejen zušlechťuje omáčky, saláty, polévky a dušená jídla, ale je také bohatá na vitamíny, minerály a stopové prvky. Petržel původně pochází z oblasti Středozemního moře a dařilo se jí v severoafrických zemích, jako je Maroko, Alžírsko a Tunisko, než se rozšířila dále na sever.

Ve starověkém Řecku byla petržel dokonce považována za posvátnou a dávala se jako věnec vítězům soutěží. Již tehdy byla rostlina ceněnou léčivou bylinou a byla považována mimo jiné za afrodiziakum, diuretikum a digestiv.

Petržel se dnes pěstuje po celém světě, ale ne tolik jako léčivá rostlina, ale hlavně jako koření.

Plochá a kadeřavá petržel

Petržel (Petroselinum crispum) patří do čeledi Umbelliferae. Petržel ale není jen petržel. Co pravděpodobně znáte ze supermarketu nebo ze zahrádky, je listová petržel, která se vyrábí ve dvou variantách: hladké a kadeřavé listy.

Chuť plocholisté petržele je velmi intenzivní a mírně silnější než chuť kadeřavé petržele. Plochá petržel se také snadněji omývá, protože do kadeřavých listů se často zachytává hmyz a hlína. V závislosti na plemeni se volány liší v síle.

Kromě listové petržele existuje další poddruh: kořenová petržel nebo petržel kořenová. Vypadá podobně jako pastinák a chutná spíše sladce. Oloupaný kořen se často používá do polévek, ale jedlé jsou i listy.

Japonská petržel, také známá jako mitsuba, vypadá podobně jako plochá petržel, ale jinak s petrželí není blízce příbuzná. Prostě patří do stejné čeledi (Umbelliferae). Chutí připomíná spíše celer.

Pozor na záměnu s jinými rostlinami

Petržel v podstatě neroste jen tak divoce v přírodě. Pokud tedy na louce nebo u cesty zahlédnete rostlinu, která vám připomíná petržel, je velká pravděpodobnost, že to není petržel. Ano, může to být i jedovatá rostlina.

Z čistě vizuálního hlediska listy ploskolisté petržele připomínají petržel psí (Aethusa cynapium) a také listy jedlovce (Conium maculatum). Oba jsou jedovatí. Pokud je náhodou sníte, mohou se zhruba po hodině – v závislosti na snědeném množství – objevit příznaky otravy (od pálení v ústech přes rozmazané vidění až po průjem, zastřené vědomí a nakonec paralýzu dýchání).

Nejpozději z vůně byste však měli poznat (listy promněte mezi prsty a přivoňte si k nim), že to není petržel, jelikož oba „dvojky“ nevoní ani chutnají ani vzdáleně jako petržel. Naopak jedlovec, který má také jasně tečkovanou stopku – páchne po myším čůrání.

Mimochodem, byla to šťáva z jedlovce, kterou použil velký řecký filozof starověku Sokrates v roce 399 před naším letopočtem. byl popraven.

Nutriční hodnoty petrželky

Stejně jako všechny bylinky je i petržel nízkokalorická (53 kcal na 100 g) a obsahuje hodně vody a málo tuku.

Vitamíny, minerály a stopové prvky v petrželce

V petrželce najdete téměř celou škálu vitamínů. Vzhledem k tomu, že málokdy sníte více než 10 g v jednom jídle, zkonzumujete přirozeně pouze 10 procent z níže uvedeného množství životně důležitých látek na porci.

Petržel jako léčivá rostlina

V tradiční medicíně různých zemí je petržel odedávna považována za léčivou rostlinu. Například listy a semena se používají ve formě extraktů nebo odvarů při cukrovce, srdečních a ledvinových onemocněních, vysokém krevním tlaku a gastrointestinálních potížích.

Léčivými účinky petržele se zabývaly již četné studie. Například skupina vědců z Teheránské univerzity lékařské vědy zveřejnila přehled všech studií petržele od roku 1966 do roku 2013.

Výsledný seznam léčivých účinků petržele je dlouhý. Mimo jiné se uvádí, že petržel dokáže snižovat hladinu krevního cukru, uvolňovat křeče, pročišťovat a působit antibakteriálně. Petržel je navíc považována za špičkový antioxidant, který bojuje proti volným radikálům a oxidačnímu stresu – jedné z hlavních příčin mnoha chronických onemocnění.

V malé studii sedm účastníků konzumovalo 20 g listů petržele každý den po dobu jednoho týdne. Došlo k výraznému nárůstu antioxidačních enzymů, což nebyl případ kontrolní skupiny, která petržel nejedla.

Petržel detoxikuje organismus

Petržel, stejně jako mnoho jiných zelených druhů zeleniny, má vysoký obsah chlorofylu – pigmentu, který dává rostlinám zelenou barvu a umožňuje jim fotosyntézu. V lidském těle se chlorofyl údajně podílí na detoxikaci a z. B. Těžké kovy, jako je rtuť, pomáhají odvodňovat.

Zelené barvivo se skládá mj. Skládá se z tzv. porfyrinového kruhu s hořečnatým iontem uprostřed. Tento hořčík lze nyní vyměnit za iont těžkého kovu. Tento nový komplex je pak vylučován střevy.

Chlorofyl prý také chrání před dioxiny – alespoň podle studií na potkanech, které ukázaly, že chlorofyl brzdí vstřebávání dioxinů v trávicím traktu a podporuje vylučování těchto toxických látek.

Aflatoxiny (plísňové toxiny), které nepozorovaně přijímáme potravou, lze z těla vyloučit i pomocí stravy bohaté na chlorofyl. Přečtěte si také náš článek o detoxikaci rostlinnými oleji obsahujícími chlorofyl.

Petržel zabraňuje ledvinovým a močovým kamenům

V bylinkářství se petržel tradičně používá jako tzv. akvaretikum pro celkovou aktivaci ledvin, močového měchýře a močových cest. Akvaretikum je léčivá rostlina, která se používá k proplachové terapii, protože podporuje vylučování moči a v této souvislosti se dá použít při cystitidě a do určité míry může obvykle také předcházet ledvinovým a močovým kamenům.

Ve studiích na zvířatech byl extrakt z petržele dokonce schopen inhibovat růst existujících kamenů. Zvířata léčená petrželovým extraktem a trpící ledvinovými kameny (oxalát vápenatý) neměla po užívání extraktu po dobu 15 dnů téměř žádné ledvinové kameny. Jednalo se však o extrakt z petrželových semen a ne z listů petržele.

Petrželová nať ale může pomoci i proti ledvinovým kamenům – i když se petrželová nať považuje za bohatou na kyselinu šťavelovou a zelenina bohatá na kyselinu šťavelovou se na ledvinové kameny obvykle nedoporučuje. Vždyť 75 procent všech ledvinových kamenů tvoří šťavelan vápenatý, takže dodatečná konzumace kyseliny šťavelové nezní příliš logicky.

Petržel pomáhá proti ledvinovým kamenům navzdory kyselině šťavelové

Ve studii z roku 2018 však vědci z Teheránské univerzity lékařských věd vysvětlují, proč mohou být petrželové listy také užitečné proti ledvinovým kamenům obsahujícím oxalát, a to navzdory obsahu kyseliny šťavelové.

Právě vysoký obsah chlorofylu a hořčíku v petržele zabraňuje tvorbě kalcium-oxalátových kamenů. Petržel může také regulovat pH moči, takže krystaly šťavelanu vápenatého zůstávají v roztoku a mohou být vylučovány močí.

Nemá tedy absolutně smysl paušálně nedoporučovat jíst petržel, pokud máte ledvinové kameny jen proto, že obsahuje kyselinu šťavelovou. Obsah kyseliny šťavelové v petrželce – i když se vždy počítá mezi potraviny bohaté na kyselinu šťavelovou – je ve srovnání s jinými potravinami bohatými na kyselinu šťavelovou poměrně nízký.

Zatímco čerstvý špenát obsahuje asi 970 mg kyseliny šťavelové na 100 g a mangold 610 mg, petržel pouze 170 mg. Nicméně všechny potraviny jsou považovány za potraviny s vysokým obsahem kyseliny šťavelové, pokud obsahují více než 50 mg kyseliny šťavelové na 100 g.

Petržel při selhání ledvin

Závažná dysfunkce ledvin (renální insuficience) často vyžaduje dietu s nízkým obsahem draslíku. Petržel obsahuje poměrně velké množství draslíku (1000 mg na 100 g), proto je třeba se nadměrné konzumaci vyhnout, pokud trpíte zmíněnými příznaky.

Nízkodraslíková dieta by neměla přijmout více než 39 mg draslíku na kg tělesné hmotnosti za den, což odpovídá přibližně 2,700 70 mg draslíku na 5 kg osobu. Takže můžete do svého jídelníčku klidně zařadit 50 g petržele ( mg draslíku) – a tedy stejně jako kdokoli jiný.

Při dietě s nízkým obsahem draslíku je důležitější hlídat si hlavní suroviny a místo brambor použít hnědou rýži, těstoviny, polentu nebo kuskus a jíst méně masa. Pak můžete opět jíst více zeleniny a zajistit si tak přísun životně důležitých látek.

Petržel na cukrovku

Pokud jíte petržel pravidelně, může mít dokonce příznivý vliv na hladinu cukru v krvi – jak zjistili vědci z Německého institutu pro výživu lidí v Postupimi. Petržel totiž obsahuje určité rostlinné látky ze skupiny flavonů (luteolin a apigenin), které zlepšují účinnost inzulinu, což znamená, že se z krve do buněk transportuje více glukózy a tím klesá hladina krevního cukru.

Luteolin a apigenin navíc blokují enzymy, které iniciují tvorbu cukru z glykogenu (zásobní forma cukru) v játrech, takže hladina cukru v krvi je regulována i tímto způsobem.

Cukrovka 2. typu je také často spojena se ztučněním jater. Zatím není známo, zda je příčinou nebo následkem cukrovky. Luteolin a apigenin však zabraňují tvorbě tělesného tuku a tím také pomáhají snižovat riziko ztučnění jater.

Pokud při cukrovce věnujete pozornost dietě bohaté na flavony, zabijete několik much jednou ranou. Potraviny bohaté na flavony totiž přirozeně obsahují mnoho dalších životně důležitých látek, které vám pomohou porazit cukrovku.

A i když petržel (na 100 g) poskytuje desetinásobné množství flavonů, je to opět na pravou míru, protože z celeru se dá sníst podstatně více než z petržele.

Obojí však můžete také kombinovat, například v zeleninovém kari nebo když celerový salát podáváte s petrželovým pestem.

Můžete se předávkovat petrželkou?

Zmíněný apiol však lze jen stěží konzumovat v příliš velkém množství se samotnou petrželkou. To by bylo možné pouze se semeny petržele. Pouze v nich jsou koncentrace apiolu tak vysoké, že by mohl být vyvolán předčasný porod. Esenciální petrželové oleje obsahují také dostatek apiolu, proto by se jim měly těhotné ženy vyhýbat.

Výsledky studie také naznačují, že nadměrná konzumace výtažků z petržele může poškodit játra. Nadměrná konzumace zde však znamená více než 1 gram petrželového extraktu na kg tělesné hmotnosti, tedy daleko více, než byste spotřebovali s petrželkou při každodenním dochucování a vaření.

Vypěstujte si vlastní petržel

Je dobře, že petržel je tak spořivá a nekomplikovaná, že ji ani nemusíte kupovat. Daří se jí i v květináčích na balkóně a samozřejmě na zahradě. Stačí se držet našich tipů a návodů krok za krokem a vychutnat si domácí bylinku.

• Zde je návod, jak se daří petrželce:

Před výsevem petržele je třeba zvážit několik bodů: Rostlině se nejlépe daří v polostínu na dobře propustné, humózní půdě. Abyste předešli podmáčení, měli byste půdu předem trochu uvolnit.

Petržel se sama se sebou nesnese, proto byste měli zvolit lokalitu, kde se dosud žádní deštníci (např. kopr, fenykl, celer) nevyskytovali. Broučkům lze předejít vysazením petržele s měsíčky nebo cibulí.

Pokyny krok za krokem pro výsadbu petržele

Výsev: U petržele se setí začíná většinou v květnu. Teplo je pro semena zásadní – optimální teplota klíčení je mezi 18 a 25 °C. Pro semeno na záhonu vylisujte semínko cca. 3 cm hluboko do půdy ve vzdálenosti 20 cm. U semen v květináči nejprve naplňte květináč zeminou a poté do květináče vložte až 10 semen. Ta by měla mít určitě otvory, aby mohla voda odtékat. Semena zakryjte trochou zeminy a navlhčete povrch. Doba klíčení je 3 až 6 týdnů.

Zálivka: Petržel nejlépe roste ve vlhké půdě. V horkých letních dnech musíte zajistit, aby půda zůstala vždy vlhká. Nejlepší je zalévat ve večerních hodinách. V žádném případě by se nemělo tvořit podmáčení. Nejlepší je prstem zkontrolovat, zda je půda pod vrchní vrstvou ještě vlhká. Pokud ano, zalévat ještě nemusíte.

Hnojení: Pomůže, když se do půdy přimíchá trochu kompostu nebo se během roku přidá nějaké hnojivo na zeleninu nebo bylinky. Hnojivo přidávejte, až když petržel vyroste asi o 20 cm. Petržel je dvouletá – pokud chcete, aby rostla i následující rok, měli byste půdu vždy trochu pohnojit.

Péče: Pokud rostlina uvadne, můžete suchou listovou zeleň jednoduše odříznout. Pokud listy žloutnou, příčinou může být příliš slunné stanoviště, přemokření nebo škůdci.

Sklizeň: Petržel v květináči lze sklízet po celý rok. Venku je nejlepší sklízet mezi březnem a zářím a počkat, až budou mít stonky alespoň tři páry listů. Petržel vždy nakrájejte ve spodní části stonku. To stimuluje růst.

Přezimování: Petržel je mrazuvzdorná a v zimních měsících vyžaduje malou údržbu. Rostlina je dvouletá, proto by měla být přezimována pouze jednou. Ve druhém roce je aroma o něco slabší.

Jak sušit petržel

Čerstvá petržel vydrží jen několik dní, zatímco sušená vydrží až rok. Existuje několik způsobů, jak sušit čerstvou petržel. U všech variant je třeba petrželku předem dobře umýt a vysušit.

Petrželku můžete buď rozložit na plech a nechat uschnout na vzduchu, nebo ji svázat do svazku a pověsit dnem vzhůru. Dbejte na to, aby svazek nebyl svázaný příliš pevně, aby petržel dostala stále dostatek vzduchu. Petržel nejlépe suší v místnostech s nízkou vlhkostí, např. B. ve spíži. Čím je místo sušší a teplejší, tím je proces rychlejší. Petržel je suchá, když se snadno rozpadne v prstech.

Sušení v troubě má tu výhodu, že se na svazku petržele nechytá prach. Navíc je proces rychlejší. Chcete-li to provést, oddělte listy petrželky od stonků. Nyní je trouba předehřátá na 30 stupňů a petrželka je rozložena na kus pečícího papíru. Nyní zasuňte plech do trouby na střední mřížku. Proces může trvat až 5 hodin, takže se nezapomeňte znovu podívat a otevřít dvířka trouby, aby mohla uniknout vlhkost.

Chcete-li petržel v sušičce jemně vysušit, nejprve odstraňte stonky a poté vložte listy do sušičky při teplotě 40 °C. Proces může trvat 2 až 4 hodiny v závislosti na zařízení.

Když jsou listy petržele úplně suché, můžete je rozdrtit a dát do vzduchotěsné nádoby. Petržel je třeba skladovat na chladném místě a spotřebovat do měsíce. Protože aroma časem slábne, je vhodné petrželku zamrazit – tak vůně vydrží nejdéle!