Micah Stanley
Dr. Christina Warinner ve své přednášce Debunking the paleo diet (Debunking the paleo diet) tvrdí, že neexistují žádné vědecké důkazy pro paleo dietu – alespoň ne, když má vysoký obsah masa a vajec. Dr. Warinner také vysvětluje, že skutečnou paleo dietu lze dnes jen stěží zavést, protože většina pěstované zeleniny a ovoce již nemá mnoho společného s původními rostlinami z prehistorických dob. Paleo dieta proto není nic jiného než módní výstřelek, který mnoho lidí najde právě včas, aby obhájili svou vysokou spotřebu masa.
Následující článek je zhuštěným překladem přednášky „Debunking the paleo diet“ od Dr. Christiny Warner. Dr. Warinner získal titul Ph.D. z Harvardské univerzity v roce 2010 a je průkopníkem v oblasti biomolekulární analýzy archeologického kalkulu – metody, která je velmi užitečná pro identifikaci stravy a zdraví lidí v době kamenné a dříve.
Redakce Centra zdraví by Vás ráda upozornila na následující body:
- SPRÁVNÁ strava, která by odpovídala kritériím doby kamenné, je nepochybně zdravá. Následující článek tedy nepojednává o zdravotní hodnotě kvalitní a dobře sestavené (!) tzv. Paleo stravy.
- Následující článek je mnohem více o tom, že skutečná strava našich předků na základě archeologických a vědeckých výzkumů neobsahovala nutně velké množství živočišné potravy. Naopak. Kdyby to klima v pár regionech nevyžadovalo, naši předkové by raději zůstali u rostlinné stravy – protože jejich těla (stejně jako naše dnešní) tomu byla dokonale přizpůsobena.
- Nikde se přitom netvrdí, že lidé jsou čistě rostlinožrouti. Naši předkové rozhodně nepohrdli snadno dostupnými živočišnými potravinami, mezi které mohl patřit hmyz, plazi a hlodavci, které mnoho primitivních národů jedí dodnes. Na lov vysoké zvěře se však pravděpodobně šel jen tehdy, když to bylo nevyhnutelné a dohnal ho k tomu hlad.
Užijte si přednášku Dr. Warnera!
Paleo dieta – jen móda
Dr Christina Warinner: „Jsem archeolog a můj výzkum se zaměřuje na historii zdraví a výživy našich lidských předků. Mimo jiné provádím biochemické výzkumy kostních nálezů a analýzy pravěké DNA.
Nicméně dnes jsem tu, protože vám chci říct něco o tzv. Paleo dietě. Jde o jeden z nejrychleji rostoucích a nejoblíbenějších módních trendů ve výživě, alespoň v Americe.
Základní myšlenka Paleo diety je následující:
- Klíčem k dlouhověkosti a optimálnímu zdraví je vyhýbat se moderním farmářským dietám, které by vám jinak způsobily onemocnění, protože jsou údajně v rozporu s našimi biologickými potřebami.
Místo toho bychom se měli mentálně vrátit do doby našich předků a jíst tak, jak to bylo běžné v paleolitu asi před 10,000 lety. - Musím říct, že mě tato myšlenka sama o sobě nesmírně fascinuje, a to především proto, že v tomto kontextu můžeme archeologii pro jednou prakticky aplikovat – a my jako archeologové vlastně můžeme v současnosti využít informace, které jsme z minulosti vytrhli – totiž přímo pro náš vlastní prospěch.
Zastánci palea tvrdí, že vědí, co se jedlo v době kamenné
V mnoha knihách o Paleo stravě („Paleo Diet“, „Primal Blueprint“ (Orig.: „Primal Blueprint“), „New Evolution Diet“ a „Neanderthin“ (např.: hubení jako neandrtálci) se odkazuje přímo na antropologii, nutriční věda a evoluční medicína
Preferovanou cílovou skupinou se zdají být muži – alespoň to naznačuje reklama na Paleo dietu nebo Paleo produkty, protože ukazují zvláště mužné muže, připomínající jeskynní muže, kteří nadšeně jedí hodně červeného masa a používají fráze jako „Žijte originálně !“ rozdávat.
Dáte tak signál, že přesně víte, jak vypadala tehdejší dieta – totiž červená a krvavá. A tak prý nejraději jedí maso doplněné o nějakou zeleninu, ovoce a pár oříšků. Ale určitě by na jídelníčku nebyly žádné obiloviny, luštěniny nebo mléčné výrobky.
Paleoteze nemá žádný archeologicko-vědecký základ
Bohužel verze Paleo diety, jak ji dnes prezentuje a chválí Klee – ať už v knihách, talk show, webových stránkách, fórech nebo časopisech – nenachází žádný základ v archeologické realitě.
Rád vám také vysvětlím, proč tomu tak je, a v následujícím dovedu nejeden mýtus ad absurdum, zvláště když se tvrdí, že se opírá o základní archeologicko-vědecké koncepty.
Na závěr chci mluvit o tom, co SKUTEČNĚ víme – z vědeckého, archeologického hlediska – o stravování našich předků z doby kamenné, tedy o tom, co bylo skutečně na jídelníčku lidí v období paleolitu.
Mýtus č. 1: Lidé jsou stvořeni k tomu, aby jedli hodně masa
Mýtus číslo 1 je, že lidské tělo má být stvořeno pro extenzivní konzumaci masa, a proto lidé doby kamenné konzumovali velké množství masa.
Ve skutečnosti je to ale tak, že lidé nemají žádné známé anatomické, fyziologické ani genetické úpravy (adaptace), které by jim konzumaci masa obzvlášť usnadňovaly.
Na druhou stranu jsme stvořeni pro konzumaci rostlinných potravin. Vezměme si například vitamín C.
Masožravci si musí být schopni syntetizovat vitamín C sami, protože konzumují pouze malé množství rostlinných potravin bohatých na vitamín C.
Lidé si nedokážou vytvořit vitamín C, proto jej musí konzumovat s dostatkem rostlinné stravy.
Máme také jinou střevní flóru a výrazně delší trávicí trakt než masožravci, protože rostlinná potrava musí zůstat v těle déle, aby byla správně strávena. Na trávení masa by stačilo krátké střevo.
Máme chrup, který se projevuje především ve velkých stoličkách, s jejichž pomocí dokážeme dokonale rozbít rostlinnou tkáň bohatou na vlákninu. Na druhou stranu u nás není typický pro masožravce tzv. nůžkový skus, který by byl jednoznačně výhodou, pokud chcete zvířata trhat a trhat jim maso.
Existují úpravy pro spotřebu mléka, ale ne pro spotřebu masa
Nicméně některé lidské populace mají genetické mutace, které upřednostňují konzumaci živočišných produktů – ačkoli zde nemluvíme o mase, mluvíme o mléce.
Na převažující konzumaci masa však nejsme vybaveni – zvláště ne, pokud maso pochází z vykrmeného domestikovaného skotu z velkochovu.
Maso, které by jedl paleolitický člověk, by bylo téměř jistě mnohem libovější, porce by určitě byly menší a celkově lidé prostě nejedli tolik masa.
Kostní dřeň a vnitřnosti samozřejmě hrály ve starověké výživě roli, kterou nelze opomíjet. Existuje mnoho důkazů o používání zvířecí kostní dřeně, což lze vidět na charakteristickém způsobu zpracování zvířecích kostí, který umožnil extrakci kostní dřeně.
Abychom si tedy ujasnili, ano, samozřejmě, lidé maso jedli, zejména v arktických oblastech a v oblastech, kde rostlinné potraviny prostě nebyly po dlouhou dobu dostupné. Ve všech těchto oblastech se totiž jedlo hodně masa.
Ale lidé, kteří žili v mírnějším podnebí nebo v tropech, získávali drtivou většinu své stravy z rostlinných zdrojů. Ale odkud pochází „mýtus o mase“?
Kde se vzal mýtus o mase?
V této souvislosti je třeba zmínit zejména dva aspekty.
Za prvé, kosti mají jednoduše lepší trvanlivost než rostliny po tisíciletí.
To znamená, že archeologové mají ke studiu mnohem více kostí než zbytků rostlinné potravy, což by mohlo vést k ukvapenému závěru: více kostí, více masité potravy.
Za druhé: Používají se určité analytické metody (biochemické studie), které nejsou skutečně spolehlivé, jako např. B. tzv. analýza izotopů dusíku, která funguje následovně:
Určitě znáte přísloví: „Jste to, co jíte“.
Čím výše je jedinec v potravním řetězci, tím vyšší je podíl izotopu těžkého dusíku v jeho kostech a zubech. Potravní řetězec je strukturován tak, že rostliny jsou na dně, požírači rostlin jsou nad nimi a masožravci jsou nad nimi.
Doposud se tedy věřilo, že výživu živé bytosti lze snadno zjistit pomocí analýzy izotopů dusíku.
Vědecké metody měření nejsou spolehlivé
Bohužel velkým problémem je, že ne všechny ekosystémy se řídí stejnými pravidly, což znamená, že tento model nelze bez dalšího aplikovat na všechny ekosystémy.
Existují například výrazné regionální rozdíly, a pokud výzkumník plně nerozumí realitě konkrétního regionu, může snadno dojít ke špatným závěrům.
Vezměme si východní Afriku: Pokud pomocí této metody měříme lidi a zvířata z východní Afriky, rychle si všimneme několika zvláštností. Člověk tam má vyšší hodnoty než lev. Lvi jedí pouze maso. A přesto stojí člověk nad lvem? Jak to může být?
No, docela jednoduše: jídlo, které jíte, není zdaleka jediným faktorem, který hraje do těchto izotopových hodnot. V této souvislosti může hrát důležitou roli i klima (např. aridita) regionu. Aneb jak lze usnadnit přístup k vodě.
V tropických oblastech tomu není příliš jinak. Zajímavé anomálie najdeme například i u starých Mayů. Zde jsou hodnoty srovnatelné s jaguáry žijícími ve stejné oblasti. Víme však, že Mayové měli stravu, která byla extrémně závislá na kukuřici. Jak tedy můžeme vysvětlit hodnoty zde?
Nenalezli jsme tvrdou a rychlou odpověď, ale svou roli mohla hrát i povaha mayského zemědělství a zemědělské produkty, na kterých žili.
Mnohem dříve – v pleistocénu, což je geologická éra, která začala asi před 2.6 miliony let a trvala 2.5 milionu let, již žili sobi. Jsou to čistí býložravci. V tomto věku však vlci také dosahují stejných hodnot izotopů dusíku jako sobi.
Na druhou stranu u mamutů můžete najít velmi odlišné hodnoty, a to jak hodnoty na úrovni rostlin, na úrovni býložravců, tak i hodnoty, které by hovořily o čistých masožravcích.
Podíváme-li se nyní blíže na lidi této doby, na lidi z doby kamenné a neandrtálce, je patrné, že v tabulce měření zaujímají stejné místo jako jejich současní vlci a hyeny. A závěr je již učiněn: Lidé byli masožravci.
Proč by ale zde naměřené hodnoty měly spolehlivě ukazovat na masitou dietu? Zvlášť když vlci mají stejné statistiky jako sobi? A kvůli svým hodnotám jsou mamuti částečně řazeni mezi čisté masožravce.
Mýtus: V době kamenné nebylo obilí ani luštěniny
Přejděme k druhému mýtu, který říká, že lidé v době kamenné nejedli celozrnné výrobky ani luštěniny.
Máme nálezy, přesněji kamenné nástroje, staré minimálně 30,000 20,000 let, tedy let před vynálezem zemědělství.
Už v té době lidé používali kamenné nástroje, které vypadají jako novodobé hmoždíře a sloužily k mletí semen a obilí.
Před časem jsme vyvinuli techniky, které nám umožňují analyzovat zubní kámen (zkamenělý plak). Tento plak můžeme extrahovat z nálezů lidských lebek a pomocí naší techniky v něm identifikovat mikrofosilie, rostlinného i nerostlinného původu. Na tataráku tedy vidíme, která jídla tatarák nejraději jedl.
I když je toto odvětví výzkumu stále v plenkách, i přes omezené vědecké důkazy, které máme k dispozici, můžeme jednoznačně prohlásit, že v zubním kameni z roku V té době byli lidé schopni detekovat dostatečně velké množství rostlinných zbytků, aby vyloučili, za prvé , že se raději živili masem a za druhé, aby potvrdili, že kromě hlíz rostlin jedli odedávna obilí (zejména ječmen) a luštěniny.
Mýtus: Paleo potraviny jsou potraviny, které jedl člověk doby kamenné
Tento mýtus tvrdí, že potraviny doporučované pro dnešní paleo dietu jsou stejná jídla, která jedli naši paleolitičtí předkové.
To samozřejmě také není pravda.
Každá jedna dnes konzumovaná potravina je kultivovaným, tedy domestikovaným zemědělským produktem. Divoké formy již dávno neexistují.
Příklad banán
Vezměme si jako příklad banán.
Banány jsou vlastně konečným zemědělským produktem. Banány, které jsou ponechány ve volné přírodě samy sobě, se nemohou rozmnožovat, protože jsme jim vypěstovali schopnost tvořit semena.
Proto je každý banán, který jste kdy snědli, genetickým klonem každého druhého banánu – vypěstovaného z řízků. Banány jsou tedy jednoznačně farmářskou potravinou a nehodí se pro autentickou paleo stravu, i když mnoho knih říká, že jsou pro ni velmi dobré.
Kdybyste dnes snědli divoký, původní banán, obsahoval by tolik semínek a semínek, že by většina z vás určitě nechtěla ten kousek ovoce nazvat „jedlým“.
Příklad salátu
Dalším příkladem je hlávkový salát. Salát zní jako opravdu dobrý příklad paleo stravování. To není pravda. Salát je všechno, jen ne paleo jídlo.
Suroviny hlávkového salátu jsme radikálně přizpůsobili našim potřebám. Předchůdcem dnešního salátu je divoký salát. Zkoušel jsi to někdy?
Chutná extrémně hořce, její listy jsou velmi tvrdé. Změnili jsme tedy šlechtění tak, aby listy byly měkčí a větší. Vyšlechtili jsme žaludeční dráždivý obsah latexu a zároveň hořkou chuť. A pak jsme se také postarali o to, aby zmizely stonky a listové kmínky – o to nám tento salát byl křehčí a chutnější.
Příklad olivového oleje
Někdy se také olivový olej uvádí jako potravina, která by byla velmi vhodná pro Paleo dietu. Protože je to ovocný olej a ne olej ze semen. Získává se z dužiny oliv, tedy ne z pecky, takže někteří zastánci Paleo se domnívají, že olej z oliv muselo být možné vyrobit už v době kamenné.
S jistotou ale víme, že člověk doby kamenné za žádných okolností nesestrojil zařízení, jimiž by se dal z oliv lisovat olej.
Olivový olej je také potravina, která má svůj původ v rolnické společnosti.
Například borůvky a avokádo
Na jednom z mnoha webů o paleo dietě jsem našel následující návrh na paleo snídani: borůvky, avokádo a vejce.
S největší pravděpodobností se však žádnému člověku z doby kamenné nepodařilo získat tyto tři potraviny současně. Protože tam, kde roste avokádo, většinou nejsou borůvky a naopak – o velikosti jednotlivých potravin ani nemluvě.
Například pěstované borůvky jsou dvakrát větší než lesní borůvky. A divoké avokádo může mít pár milimetrů dužiny. Na druhou stranu vejce je téma samo o sobě:
Příklad slepičí vejce
Kuřata jsou poměrně plodní producenti vajec. Téměř každý den kladou vejce. Vejce jsou tedy předvídatelný produkt, jsou velká a je jich dostatek – alespoň v dnešních supermarketech. Ale v době kamenné tomu bylo jinak.
Pokud si chcete připravit další Paleo snídani s vejci, zkuste vejce sbírat v „divočině“. Pokud máte smůlu, je podzim, zima nebo horké léto – a nenajdete ani jednu.
Protože ptáci se obvykle rozmnožují pouze na jaře – a za tím účelem snášejí několik vajec (3 – 10 podle ptačího druhu) a nikdy jedno nebo dokonce dvě za den po celá léta. Tak se chovala divoká kuřata, než je chytili lidé.
A ani na jaře by nemělo být snadné dohledat ptačí hnízda. Protože ptáci nechtějí, aby někdo jedl jejich děti, velmi dobře svá hnízda skrývají. Pokud najdete, co hledáte, pak jsou to pravděpodobně oplodněná mini vajíčka, která se již vylíhla – bon appétit!
Příklad brokolice
V době kamenné neexistovalo nic takového jako brokolice. Samozřejmě žádný květák, růžičková kapusta, natož kedlubny. Divoké zelí skutečně existovalo, ale když si zadáte do googlu „divoké zelí“ a podíváte se na obrázky, zjistíte, že tato rostlina se našim zeleninovým zelím příliš nepodobá – přesto je to archetyp, ze kterého byly vyšlechtěny všechny naše novodobé zelí.
Divoké zelí chutná extrémně kysele a na 400 gramů byste jich museli nasbírat hodně – tolik, co váží průměrná hlávka brokolice v supermarketu.
Příklad mrkev
Situace je podobná jako u divoké mrkve. Jejich kořen je malý a tenký. Také nechutná zdaleka tak sladce a jemně jako naše dnešní mrkev. Naopak: chutná hořce a vlastně vůbec chutně.
Takže i zde jsme vypěstovali hořké a svíravé látky. A mrkev jsme udělali větší a sladší.
Nyní se podíváme na SKUTEČNOU dietu z doby kamenné.
Skutečná dieta z doby kamenné
Především je třeba upozornit, a nelze to dost často opakovat, že neexistuje JEDNA dieta z doby kamenné, ale mnoho různých. Lidé jedli to, co skutečně našli v kraji, který postupně osídlili. Je však známo, že místní spotřeba je velmi proměnlivá.
Nyní se podívejme blíže na jednu z mnoha diet doby kamenné: vrátíme se o 7,000 let zpět na místo zvané Oaxaca v dnešním Mexiku. To, co se tam tehdy jedlo, nemá nic společného s potravinami, které se dnes označují jako Paleo dieta.
Konzumovalo se mnoho místně dostupného ovoce, včetně mnoha luštěnin, agáve, různých ořechů a fazolí, některých druhů tykví a divokých králíků. Během roku, kolem dubna, se však v této oblasti nedalo jíst. Lidé se proto stěhovali do jiných – úrodnějších – krajů, kde byla možná úplně jiná potrava.
Složení skutečné Paleo stravy tak záviselo na regionu, klimatickém pásmu a ročním období.
Lidé v arktických oblastech konzumovali zásadně jiné věci než lidé v tropech. Lidé, kteří žili v oblastech, kde rostlo málo rostlin, měli tendenci jíst více masa. A lidé v zelenějších oblastech měli tendenci být více vegetariáni.
Rostliny rostou v různých časech, stáda zvířat migrují z bodu A do bodu B a dokonce i ryby mají specifické časy, kdy se mohou nebo nemusí nacházet v řece, jezeře nebo oceánu. Takže nikdy nebylo každé jídlo po celý rok, což je dnes běžná věc.
V souladu s tím se spotřebitelé z doby kamenné museli přizpůsobit tomu, co bylo nabídnuto, nebo jen vzít nohy za ruku a využít nové zdroje. Naši předkové proto často cestovali na velmi dlouhé vzdálenosti. Příděly jídla přitom byly v té době většinou velmi malé.
Tehdejší rostlinná strava byla plná druhotných rostlinných látek, které jsou mimořádně zdravé a které jsou díky šlechtitelským opatřením v pěstované zelenině bohužel mnohem vzácnější. Rostlinná strava byla také často tvrdá, dřevitá a vláknitá, tedy velmi bohatá na vlákninu – což v dnešní době nemáme vůbec rádi. Všechno musí být jemné, rozplývat se v ústech, bez vlákniny a hlavně rychle jíst.
Pokud se jedlo maso, pak nejen svalovina, ale i vnitřnosti a kostní dřeň – věci, které se dnes jí jen zřídka. Navíc tam bylo jen maso zvěře, protože zvířata nikdo nezavíral a nedával jim nespecifické potraviny z geneticky modifikované sóji.
Je dnes možná výživa z doby kamenné?
Pro nás je dnes téměř nemožné se takto stravovat. Sedm miliard lidí na této planetě se nemůže živit jako lovci a sběrači. Na to je nás prostě moc.
Můžeme se alespoň poučit ze skutečné stravy doby kamenné, která jsou pro náš dnešní život užitečná? Odpověď je velmi jasná: Ano, můžeme. Rád bych se omezil na tři důležité lekce.
Neexistuje JEDEN správný způsob stravování
Univerzální správná dieta neexistuje. Rozmanitost je klíčová. V závislosti na tom, kde žijete, můžete jíst širokou škálu věcí. Je však důležité jíst pestrou stravu. Bohužel strava, kterou nyní západní společnost charakterizuje, je víc než jen krok opačným směrem.
Měli bychom jíst čerstvé, místní a sezónní
Vyvinuli jsme se tak, že čerstvé potraviny jíme jen tehdy, když rostou a dozrávají venku v přírodě. Protože i tehdy mají nejvyšší nutriční hodnotu, které mohou dosáhnout.
Dnes je vše dostupné kdykoliv. A pokud ne, jíme skladované a uměle konzervované. To je samozřejmě důležité i proto, aby úroda nepřišla vniveč, když jsou zemědělské výnosy vysoké, a aby to nasytilo všechny.
Ale konzervanty fungují jen proto, že zabraňují množení bakterií v potravinách. Jen zapomínáme, že náš trávicí trakt je také plný bakterií.
To je naše střevní flóra, tedy většinou dobré bakterie, které dělají mnoho užitečných věcí. Pomáhají při trávení, řídí imunitní systém, plní funkci našich sliznic atd.
Pokud však pravidelně jíme potraviny, které jsou plné konzervantů, pak samozřejmě i to přispívá k poškození naší střevní flóry a tím i našeho zdraví.
Měli bychom jíst celé potraviny
Evoluce zajistila, že jsme vždy jedli jídlo v celé jeho podobě – dokud jsme nezačali vyšlechtit hořké látky ze salátů, zbavovat zrna jejich vnějších vrstev, izolovat cukr z řepy a cukrové třtiny, pít šťávu bez dužiny a konzumovat ovoce a zeleninové slupky.
Dnes tedy trpíme širokou škálou nedostatků: nedostatkem vlákniny, nedostatkem minerálních látek, nedostatkem vitamínů, nedostatkem antioxidantů, nedostatkem hořkých látek a zároveň nadbytkem cukru v důsledku vysoké konzumace cukru.
Samotný nedostatek vlákniny má vážné důsledky: Přestože je vláknina nestravitelná, neobejdeme se bez ní:
Regulují rychlost jídla při jeho průchodu trávicím traktem. Mění metabolismus, zpomalují vstřebávání cukru, upravují hladinu krevního cukru, poskytují potravu prospěšným bakteriím ve střevní flóře a předcházejí tak mnoha dnes běžným civilizačním chorobám jako je diabetes mellitus a obezita.
Jenže zatímco v době kamenné si stravu organizoval jedinec sám, dnes to přebírá potravinářský průmysl – bohužel k našemu zdravotnímu neprospěchu ne vždy, ale často. V závislosti na tom, kde nakupujeme, jsme sami ztratili vliv a kontrolu nad našimi potravinami. Jíme, co se dá koupit.
Skvělý způsob, jak zjistit, jak je všechno v nerovnováze, kolik kalorií můžeme sníst s menšími a menšími dávkami jídla. Tato skutečnost ale zabíjí naši schopnost rozpoznat, kdy jsme sytí.
Kolik cukrové třtiny byste museli sníst v době kamenné?
Na závěr mám na vás otázku. To je:
Představte si, že máte standardní 1-litrovou láhev limonády. Nyní si prosím představte, že jste muž z doby kamenné a chcete konzumovat stejné množství cukru jako v sodovce. Kolik cukrové třtiny byste museli hledat, sklízet a sníst – nejlépe v metrech – abyste dospěli k množství cukru ve vaší limonádě?
(Zda byste vůbec dostali cukrovou třtinu v době kamenné a zda by tehdejší cukrová třtina byla tak hustá a bohatá na cukr jako dnes, to je samozřejmě jiný příběh…).
Museli by sníst více než tři metry cukrové třtiny. To je docela hodně, dámy a pánové.
Fyzicky neexistuje způsob, jak by člověk z doby kamenné mohl během několika minut sníst tolik cukrové třtiny, i kdyby chtěl. Dnes můžete srazit tři metry cukrové třtiny za 20 minut.
Antropologie a evoluční medicína nás tedy mohou o nás samých hodně naučit. Pomocí nejnovějších technik můžeme otevřít nové pohledy na minulost. A tímto způsobem se můžeme od našich předků naučit, které potraviny jsou pro nás dobré a jak je musíme jíst, abychom zůstali zdraví.
Musíme se však rozloučit s tím, že se můžeme živit stejným způsobem, jako tomu bylo v době kamenné, protože odpovídající potraviny dnes již nejsou k dispozici. Paleo dieta neexistuje.
Navíc skutečná strava doby kamenné ve většině oblastí světa se neskládala z obrovského množství masa, jak se dnes často tvrdí. Skutečná strava z doby kamenné také zahrnovala obiloviny a luštěniny – něco, o čem se dnes běžně vedou spory.
Děkuji.
